Následující text je souhrn drobných doporučení ale především pak technických požadavků na článek. Kromě oněch technických není nutné brát nic smrtelně vážně, jde pouze o doporučení a snahu sjednotit formální styl. Níže popsaná doporučení nejsou v žádném případě jakoukoli kritikou dosavadního postupu nýbrž výsledky dlouhodobého pečlivého pozorování "konkurence" a veškerých ostatních institucí a praktik k naší práci se nějakým způsobem vážící. Hledání jejich nedostatků, geniality a zamýšlení se nad způsobem jakým toho či onoho dosáhli. Dlouho jsem zvažoval, jestli něco takového opravdu napsat, jelikož bych nikoho z Vás nerad vystavil situaci, kdy nabyde dojmu, že něco pokazil. Zvlášťě pak mi není po chuti někomu "radit", protože k tomu nemám sebemenší mandát. Přesto jsem tyto směrnice nakonec změnil, protože věřím, že nám mohou pomoci posunout se dál.
Tato aktualizace se váže na přechod časopisu na Gamma verzi a bude se aktualizovat i s následujícím přechodem na Delta verzi plánovanou na únor 2014. Požadavky vstupují v platnost k uzávěrce 15.12.2014 (včetně).
Obsah
Hlavička
Hlavička je jakýkoli obrazový materiál o fixní velikosti 740x300px uložený ve formátu .jpeg (případně .jpg, ne však .JPG). Při volbě a ořezu obrázku je dobré mít na paměti, že tento pak bude reprezentovat Váš článek a zprostředkovávat tolik důležitý první dojem. Je proto dobré pokusit se čtenáře zaujmout neotřelým a zajímavým pohledem na věc. Například u článku o parlamentu není nutné vměstnat do záběru celou budovu, ale spíše najít nějaký zajímavý ústřední motiv, který se k tématu váže. Účelem tohoto obrázku není vysvětlit, nebo obsáhnout celou problematiku článku, nýbrž zaujmout. Důležité také je snažit se najít ústřední motiv obrázku, tak aby byl nějakým způsobem čitelný. Jako extrémní příklad bych uvedl ořez obrazu Altruism, Mathiase Pedersena. Onen ústřední motiv pak hraje významnou roli při zobrazení miniatury vašeho článku v seznamech. V tak malém rozlišení je poté pouhý dav nejenže nečitelný, ale ani zajímavý. Za zmínku stojí i samotný kontrast. Snaha položit vedle sebe dva protiklady, položit otázku, nastavit problém.


Titulek
Zní pochopitelně jako samozřejmost, ale je hned druhý v pořadí co do důležitosti atraktivity článku a tak stojí za to ho trochu rozebrat. Stejně jako titulní obrázek i titulek by měl zaujmout. Na druhou stranu ještě k tomu musí sloužit jako definice toho, o čem článek je. Musí vystihovat jeho podstatu a dovolit tak čtenáři udělat si představu o tom co ho může čekat. Není však účelem pokusit se shrnout co nejvíc, nic nevynechat, nebo nedejbože vypsat klíčová slova (někdy to jde, ale...). Souvisí to s ideou článku, o kterém píšete. Už v tu dobu je dobré mít jasno o tom, jak byste vlastně celou věc pojmenovali. Jinými slovy držet se tématu, třebaže v závěru nadpis změníte. Snadnou pomocí se zde zdá být jednoslovný název nadřazené kategorie. Například píšeme-li článek “pozoruhodně vzrůstajícím zájmu o zabíjení kaprů na Jiřího z Poděbrad v předvečer štědrého dne” a nazveme ho “kapr”, nebo “Vánoce”. Nejen, že to není výstižné, ale zároveň jsme tím zabili celou škálu všech ostatních témat vánocům (a kaprovi) podřízených. Jednoslovné názvy ovšem nejsou žádoucí například i z již zmiňované zajímavosti. Zůstaneme-li u Vánoc, srovnejme si dva články, jeden s nadpisem “Kapr” a druhý “Třeboňský kapr, staletý symbol českých Vánoc”. Ne, že by ten druhý byl nějak zvlášť zajímavý ale je schopen nastolit určitou atmosféru a uvést do tématu. U profilů slavných jmen je to vidět ještě lépe.
Jan Švankmajer
Jan Švankmajer | Filmař, výtvarník a průkopník českého surrealismu
Co se týče přepisu titulků do katakany, vždy bych uváděl i český přepis. Koneckonců je to časopis o naší zemi a tak určitě není naškodu něco předat i z jazyka a nepředžvýkávat vše pouze katakanou.
Spojíme-li obě témata dohromady v příkladu článku o prodeji vánočních kaprů:
Třeboňský kapr, staletý symbol českých Vánoc

Kapr

Popis článku
Jde o podrobnější vysvětlení toho, o čem článek opravdu je. Zde už není potřeba snažit se zaujmout tolik jako v titulku, hlavním účelem je opravdu přiblížit čtenáři o čem článek je. Ideální velikost je do 156 znaků (což je limit pro Twitter). Nicméně 200 je stále ještě dobré. Překročíte-li nic se neděje. Jen dávám vědět o tom, kde leží optimum.

Článek
Jakýkoli popis článku se vzhledem k variabilitě témat nedá nijak zobecnit. Jinak bude vypadat článek “Češi sklízí světový obdiv s novou teorií v oblasti výzkumu kmenových buněk” a “Recept na tradiční hanácké škubánky”. Nicméně několik věcí se přece zmínit dá. Při psaní článku je důležité přemýšlet nad tím, pro koho vlastně píši? Kdo bude z mého úsilí nadšen a jak k nadšení dojde. Například při psaní jakéhokoli receptu je dobré se zamyslet, co byste Vy sami chtěli vědět při přípravě naprosto cizího jídla. Vžít se do jejich pozice. Můžete se buď podívat na recepty konkurenčních časopisů (ale to nezaručuje dokonalost) nebo si zajít do obchodu s arabským jídlem, koupit ingredience na “Shawarmu” a ponořit se do cizí kultury také jako cizinec. Dost možná se pak zastavíte u věcí, které by například Arabům přišli samozřejmé a ani je nezmiňovali. To je aspekt, a způsob myšlení, který by bylo skvělé využívat při psaní Vašeho receptu. Tímto způsobem se dostanete k situaci, kdy zjistíte, že by se do úvodu Vašeho článku hodila osnova, ve stati medailonek o osobnosti, kterou jste zmínili či na závěr poetické shrnutí například ve formě básně. Vzhledem ke zmiňované variabilitě se již nic bližšího obecného zmínit nedá. Závěrem bych jen dodal, že je velmi dobré zamyslet se nad celým vyzněním článku v souhře s hlavičkou a titulkem.
Obrazový materiál
Obrazovým materiálem je myšlena veškerá grafika, kterou hodláte v článku použít. Mohou to být fotky, kresby, vlastně cokoliv. V případě, že se nejedná o Vaše vlastní, je nutné řídit se autorskými právy a při vyhledávání na internetu omezit záběr na materiál pod příslušnou licencí.Tedy šířit dílo dál pro nekomerční účely, s uvedením autora a možností dílo pozměnit. Více o svobodných licencích na stránkách Creative Commons.
Chcete -li využívat funkce popisu obrázku po najetí myší, je potřeba pod obrázek připsat příslušný text.
[Řekněme například do hranaté závorky]

Pro editaci bitmap bych doporučil GIMP a pro vektory Inkscape. Jen nemáte-li k dispozici vlastní samozřejmě. Obrázky, které nebude potřeba škálovat, ani jakkoli jinak upravovat není nutné stahovat a zasílat spolu s článkem, budu-li mít k dispozici odkaz na jejich umístění.
Videa
Při vkládání videí do článku se nepoužívá jen samotný odkaz, nýbrž funkce "embed", která Vám vygeneruje kód pro pověšení videa na stránku. Zde si můžete uzpůsobit celou řadu parametrů dle libosti. Stanovená je pouze velikost a to fixních 730px x 548px.

Reference a zdroje
Další nezbytnou částí jsou reference a zdroje z kterých jste čerpali a to včetně obrazové dokumentace, nejste-li jejím autorem. Samozřejmě ne u všech článků se vůbec z něčeho čerpat dá. Nečerpali-li jste z ničeho, či byla-li Vaším zdrojem pro článek o “Vanilkových rohlíčcích” babička, nelámejte si s touto částí hlavu (nebo uveďte jí). Oddělení referencí je rozděleno na reference textové a obrazové. U obrazových citací je třeba dbát na autorská práva a používat pouze obrazový materiál pod licencí Creative Commons s příslušným povolením. Textové citace by měli mít standartní formu ČSN ISO 690 opatřenou funkčním odkazem na danný zdroj. Viz. vzor (bez odrážek a jakéhokoli nadbytečného formátování. Jen co možná nejpřehledněji)
文献
- GRYM, Pavel. Spejbl a Hurvínek aneb Sólo pro Josefa Skupu: symfonie jednoho života. Žďár nad Sázavou: Impreso Plus, 1995.
- MALÍK, Jan. Národní umělec Josef Skupa: listy z kroniky českého loutkářství. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1962.
- BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Josef Skupa: Loutky a Plzeň: Almanach vzpomínek na Josefa Skupu. Plzeň: Stráž, 1967.
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo_Spejbla_a_Hurv%C3%ADnka
- http://zpravy.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-josef-skupa-loutkar-vytvarnik--1004921
イメージ
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Skupa
- http://alik.idnes.cz/hurvinek-vypravi-o-rodicich-vodicich-i-mluvicich-fbk-/alik-alikoviny.asp?c=A110927_132958_alik-alikoviny_mrk
- http://alik.idnes.cz/hurvinkovo-ztracene-album-1-dil-dm8-/alik-alikoviny.asp?c=A100426_101455_alik-alikoviny_mrk
- http://alik.idnes.cz/foto.aspx?foto1=MRK372646_s_h_skupovi_r.jpg
- http://www.denik.cz/divadlo/hurvinek-je-proste-bystry20120116.html
Korekce
Před odesláním článku by bylo velmi dobré podstoupil-li by korekturu ze strany japonců. Buď dát přečíst kamarádovi, nebo využít serveru Lang-8. V takovém případě však prosím věnujte čas nastavení nepublicity vašich příspěvků, jinak dojde k duplicitě textů na lang-8 a ve vyhledávačích. V pravém horním rohu pod vaší ikonkou settings > other settings zaškrtněte veškeré sdílení (journal i notebook) pouze s uživateli Lang-8. Nikoli public.
Dodatky
Výběr témat
Téma je samozřejmě na Vás. Mělo by se ovšem týkat tématu časopisu. Po výběru bych v rámci boje proti duplicitě poprosil o zapsání do seznamu článků
Délka
Délka není nijak omezena. Na oné zahajující schůzce jsem se o ní zmínil ve smyslu vyčerpání tématu. Například že není dobré napsat 200 stránkový epos s názvem Česká republika, nýbrž namísto toho rozdělit celou tématiku do specifičtějších celků. Délka není na překážku za jakýchkoli okolností, je-li stále o čem poutavě psát, je to jen dobře.
Styl
Není omezen. Volte dle cílového publika.
Přepis jmen
Konzultoval jsem problém přepisu českých jmen a názvů a dobral se k tomu, že bude nejlepší zanechat původní název latinkou ovšem v souhře s katakanovým přepisem. Samotný přepis bývá občas dost problematický a tak nebudete-li mít možnost si správnost někde ověřit, doporučul bych následující stránku "japonského přepisovače jmen". Formát by pak následoval vzor wikipedie, katakana jako první následovaná českým názvem latinkou v závorce. Tedy následovně
ジョーカー(Joker)は、アメリカンコミック『バットマン』に登場する最も代表的な悪役
Formát pro zaslání
Po splnění všech kritérií je možné článek odeslat buď mě, nebo na toniku@roboraion.cz. Pro vetší přehled o struktuře si můžete stáhnout vzor. (do mailu není nutné archivovat)
Stáhnout vzor pro odeslání článku